Psí akupunktura
Patří k našim malým rituálům, že když večer zavládne klid, ale ještě se nejde spát, začne psisko vyzývat mě nebo pánečka k nějaké činnosti. Buď se chce aspoň pomazlit a položí si hlavu do klína v očekávání drbání, častěji mu ale klidné aktivity nestačí a pak dělá „zlého“ psa, kdy se jemným štípáním a popotahováním za rukáv snaží dotyčnou osobu zlákat ke psí rvačce. Včera jsem neodolala a začal něžný, leč urputný boj kdo z koho. Nezasvěcenému pozorovateli by jistě tuhla krev v žilách. Pes zuřivě vrčí a naskakuje s chňapáním na člověka, vzápětí jsou oba na zemi a válí se v jednom klubku. Musím se pochlubit, že snadno vyhrávám a držím psa na zemi pod krkem, ten slastně bručí radostí, všechny čtyři ve vzduchu. Drbu ho pořádně na břiše a Bert si to jaksepatří užívá. Pak psa pouštím a hra pokračuje ve více variantách tak podobně dokola. Nejvíc ho dostane, když naznačuji útok na páníčka, to Bert začne nesouhlasně kvílet a snaží se mě odstrkat od pána co nejdál. A jak se tak rveme, narazí pes nechtěně, ale přesně jak jehla akupunktury svým tesákem do mé brňavky na ruce. Lidičky, v tu chvíli jsem doslova ochrnula na polovinu těla. Oni ti Číňané nekecají! Bolest mnou projela po všech drahách od lokte až po rameno a odtud až do špičky levé nohy. Svíjela jsem se nejmíň deset minut, než přešla ta nejhorší bolest a pes na mě smutně koukal, proč ta báječná hra zčistajasna skončila. „Z hračky bejvaj plačky“ jak říkala moje babička, když jsme se jako děti rozdováděly přes míru. Myslíte, že jsem se poučila? Jasně že jo, až se budeme dneska prát, dám si sakra pozor na lokty!