Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ze života psího i lidského

"já jenom kráčím po cestách, které mají srdce. Po kterékoliv cestě, která má srdce. Po nich putuji a jediné, co mě zajímá, je, abych je prošel až na sám konec

a jak tak jdu, tak bez dechu zírám a zírám."

(Carlos Castaneda)

12.9.2018

A ani jsme se nenadáli a začal podzim a pro nás přinesl samé změny. Přes týden teď hospodaříme doma sami holky. Jak se to dokáže otočit, bývaly časy, kdy u nás vládlo  mužské pohlaví a dnes je tomu naopak. Naší nejmladší, Sofince už je šest měsíců a pilně chodí "do školy"  na cvičáku. Konečně se tam objevil kamarád na hraní, sedmiměsíční šeltiák, takže šeltií prvek byl v naší organizaci významně posílen.  Už jsme strašně dlouho nefotily, tak jsem se rozhodla pro focení s naší kapitální dýni, ale naaranžovat štěně do přijatelné podoby je problém, když nemáte foťák co to snímá s bleskovou frekvencí. Ale aspoň jsme se vyblbly. Hovawartí holky mají hroznou radost, že už zase padají ořechy a ta malá šelmie všechna neřesti hned pochytává. Jakoby neměla dost vlastních. Vězte, že pokud  prší, tak se šeltice venku dobrovolně venčit nebude, pelech, co ho měli hovíčci jak novej,  už mele z posledního, pokud měla Verunka sbírku plyšáků, tak už jsou z drtivé většiny zprivatizováni o podvrkávám si na nich nohy. Infarkt jsem měla naposledy minulý týden, když nové georetexové botičky, určené Verče do školy, přišly o zapínací pásky ve čtvrtém dnu svého používání.  Ale jinak jsou šeltice prostě k pomilování  heart

6.8.2018

Vím, že stránky flákám, ale to víte, mám na krku dítě a psí dítě, to už moc času na nějakéto škrábání nezbývá.  Ale tak celkově se neflákáme, to dá rozum.  Léto máme tradičně spjato s  dovolenou a to v našem podání znamená LVT Luková, která se letos (překvapivě opět) skvěle vydařila.  Včerejší neděli jsme věnovali zahájení nové výstavní kariéry a vzali jsme Sofii I. s její paničkou na jejich výstavní kariéru do Týna nad Vltavou. Bylo horko, štěně zmožené a nedopadlo to úplně podle našich představ, ale bylo to fajn, zase se vrátit k výstavnímu kruhu, pan rozhodčí byl vtipný, jako vždy a prostě jsme si dámskou jízdu užily jaksepatří.

Dancing Queen Perla z Polabí  získala na své první výstavě (IX. Krajská výstava psů všech plemen) od pana rohodčího Hořáka  ve třídě štěňat známku  VN2!

A protože JCh. Arne Cordis Paladin měl také pracovní neděli, tak už můžu vyžvanit, že mi udělal velkou radost, když v tom horku za větrných podmínek  splnil zkoušku ZPS1 se známkou VELMI DOBŘE a získal tak nárok na pracovní certifikát!  Gratuluji!

13.6.2018

Arďa Ardálek Pardálek si konečně vyjel na bonitaci a výsledkem je

chovný pes 1. třídy

To je nádherný dárek ke čtvrtým narozeninám! Gratulujeme a přejeme nejkrásnější nevěsty.

8.6.2018

Ani se tomu nechce věřit, naše "štěňátka" Arátka slaví 4 roky! Ano, tak dlouho už jsou na světě a pečlivě střeží lidská srdíčka, aby nestrádala.  Za tu dobu ušla pořádný kus cesty a stále dělají na světě jen radost. 

Všechno nejlepší!

Výsledek obrázku pro dort k narozeninám gif

21.5.2018

Na MVP Lučenec 12.5. si Ardálek vyběhal ve třídě vítězů  V1, CAC, CACIB a BOB! Blahopřeji!

Ačkoliv jsem na letošní Knížecí rybník nemohla,  Arne a Ardal se ctí hájili barvy Cordis Paladin. Oba obsadili V3, Arne ve třídě otevřené, Ardal ve třídě vítězů. Finálové pozice na klubovce, kde je sen i jen výborná? Stabilně nádherní hovawartí kluci!

18.5.2018

U nás doma proběhla přímo revoluční změna. Koncem dubna naši rodinnou smečku rozšířilo toto nádherné miminko šeltie. Takže jsme sice nevěrni našemu plemenu, ale chápejte, už roky vám předhazuji, že hovíček není pro každého a pro děti už vůbec ne. Takže pro Verunku jsem prostě musela vybrat mnohem něžnější společnici.  Prosím,  seznamte se:  Sofie První.  Pár foteček malé princezny.

23.března

Tak jsou na světě! Perfektní vrh v chovatelské stanici Katveri. Hromada znakatých holčiček a konečně plaváčci po tatínkovi Arníkovi. Máme radost z druhých vnoučátek a přejeme jim bezchybný rozjezd do života.

15. března

Tento rok nezačal dobře, ale snad alespoň dobře skončí. Jedna životní etapa odejde, převrátí vše vzhůru nohama  a vstoupit do další není lehké. Člověk si uvědomí, že jeho čas na světě není neomezený, má jasnou hranici a celníka na ní neuplatíte.  Ale i v tom pošmourném a smutném čase problesklo pár radostí.   Už tradičně jsme se počátkem ledna s Verunkou a Martinem zúčastnili Sranda závodu, i když naše týmy už jsou skutečně pro srandu, psí holčičky nezadržitelně stárnou, stejně nám to neubírá chuti  pobavit se s přáteli. Blbnout se dá v každém věku, duše je pořád svá.  Další radost nám udělala naše první vnoučátka, který se narodila v chovce Šlovický vrch, udělali jsme si rodinný výlet za malými dareby společně s Arníkem a  jeho rodinnou smečkou, takže nás bylo opravdu plno. Počasí nám sice moc nepřálo a psím miminkům se zrovna nechtělo do nepohody, ale po nějakém čásku se osmělila a měli jsme jich doslova plné ruce. Ještě že nás bylo tolik a na každého se dostalo. Všechna štěňátka našla své správné pánečky a to je důvod ke spokojenosti. Když už jsme cestovali, tak jsme prozkoumali i Plzeňskou zoologickou zahradu a i v mizerném počasí se bylo na co dívat a rozhodně to nebyl ztracený čas, jen jsem litovala, že to nebyl správný čas pro botanickou sbírku, protože kytky, to je moje.

Pak už bylo všechno na levačku a tak teď sbírám síly a chuť zase vykročit na naši srdeční uštěkanou cestu. Tak mě napadlo, že bych mohla Czakiru vytáhnout do veteránů.  Aspoň uvidíme, jestli zase sežere rozhodčího. A kam jinam, než nejlépe na Knížecí rybník, abychom mohli fandit našincům.

A na co se nejvíc těšíme? Na svět se vykulí další psí vnoučata Dixie Pixie, tentokrát v polovině dubna  v ch.s. Katveri, pokud chcete na jaře rozšířit smečku nadějným sluníčkovým štěnětem, neváhejte se poptat již nyní.