Jsem zarputilým odpůrcem předvánočního stresu. Každý rok doufám, že se v umění klidných svátků zdokonaluji a každý rok mě něčím novým překvapí a srazí na kolena. Snažím se vše, co vede ke stresu, eliminovat. Ale snaha, nevím proč, nestačí. Jakožto matka na rodičovské dovolené mám obrovský luxus být pánem svého času. Měla bych tedy být schopným režisérem. Nejsem.

Že si nedám pokoj.  Jako bych nevěděla, že klubové výstavy nám nejsou souzeny. Jako blbá můra zas a znovu kroužím, abych skončila s popáleným křídlem.  Osudu zkrátka člověk neujde.  Pár let uplynulo,  ale stará hra se znovu rozehrála.

Tak jsme tu letošní sezónu konečně zahájili. Správný den mi připomnělo hodně lidí a  proto jsme za slunečného počasí  projeli v koloně branou výstaviště. Páneček pravil, že se nikde mačkat nebude a zaparkoval hned za ní.  Nelíbilo se mi to.

Těšila jsem se na březen jak malé dítě.  Konečně mi někdo odborným okem zhodnotí, do jaké že to krásy dorostly moje psí holky. Po loňské nevydařené sezóně  toho máme k dohánění hodně a tak jsem se těšila na šikovnou psí rozcvičku na Jihočeské oblastní výstavě.

Každého, kdo má v péči zkoumavé neúnavné batole, čas od času napadne kacířská myšlenka. Kdyby tak bylo na baterky! Stačilo by je vyndat a cvak…byl by klid. Jenže pak jednoho dne s překvapením zjistíte, že to vaše je opravdu na baterky a najednou rozhodně nechcete, aby se ozvalo pomyslné cvak!

Když už máme za sebou rentgenování, mohu zúročit načtené a nahledané informace a vložit pro případné zájemce  takový podrobnější  výpis  z internetu o problematice  tohoto nejčastějšího ortopedického onemocnění psů.  Protože každému budoucímu a současnému majiteli štěňat, obzvášť je-li začátečník, se může  hodit, že nemusí pracně brouzdat netem. Nicméně předem podotýkám, že některé poznatky či názory jsou jak mezi chovateli, tak mezi veterinárními praktiky nejednotné, některé až kontraverzní, proto svůj názor na věc si musí každý učinit sám za sebe. Výzkum v budoucnu snad konečně vyřeší řadu stávajících otazníkům a doufám, že  postižených psů bude i nadále ubývat.

Když hovawart dovrší věk jednoho roku, začne se blížit chvíle, kdy je na čase objednat rentgen kyčlí.  Každý ví, jak je to důležité a každý se této chvíle bojí. Bojí jednak proto, že se psí miláček musí uspat a všichni víme, že každá narkóza může být  riziková, ale bojí se i proto, že chovatelské nároky jsou u hovíků vysoké  a dysplazie je potvora nevyzpytatelná.

Abych tu osudovou chvíli co nejvíce oddálila, rozhodla jsem se  s Czakirkou počkat, až i Dixie doroste do správného věku. S novým rokem jsme se tedy do tohoto obávaného jablíčka zakously.

Letos jsem neměla moc na vybranou. Z výstav jsem musela vybrat jen ty, které máme v dosahu, aby netrpěl nejmladší člen smečky. Poslední příležitost v letošním roce se naskytla v Budějovicích. Že to nebude jen tak, to mi došlo okamžitě, jakmile mé oko padlo na jméno rozhodčího – úhlavní nepřítel č.1 Czakiry.  Bylo to těžké rozhodování, prověřit Czakiru ohněm a riskovat, že se v ní špatné vzpomínky probudí?  Nebo ji nechat letos již doma?