Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Strakonický Rumpál 2008

13. 3. 2008

Strakonický výcvikový klub jsme (díky popisu na jejich webových stránkách) našli docela lehce,  manžel si liboval, že je to první cvičák, ke kterému se člověk dostane po slušné cestě a nemusí překonávat příšerné terénní podmínky (a ničit tak autíčko).  Přijeli jsme včas a tak jsme si s Bertem po registraci mohli prohlédnout místní rozlehlý areál a poobdivovat vybavenost, která zahrnovala mimo jiné i kompletní sadu překážek pro výcvik agiliti. Tedy já obdivovala a Bert se snažil seznámit a opusinkovat se vším, co mělo dvě a více nohou. Jen jedna boxeří dáma se ho za tuto drzost pokusila sežrat a bouvier k nám slyšitelně nepojal žádné sympatie.

Soutěžilo se ve dvou kategoriích, podle ZZO s doplňky a pokročilejší psovodi podle ZVV1 beze stop. Účast byla hojná, v naší kategorii mělo být dvacet psů nejrůznějších plemen. To je na těchto kategoriích nejlepší, že nejsme za exoty.  Vylosovala jsem si startovní číslo 20 (jak jinak), ale bylo mi zase odebráno s poznámkou, že poslední jde háravka. Jupí! I losovala jsem ještě jednou, tentokrát mnohem šťastněji. Nakonec ale stejně zbylo na startovní listině jen 19 psů, takže se muselo jednat o zásah vyšší moci, která se nade mnou konečně slitovala.  Strakoničtí zajistili dva rozhodčí, čímž se závody  příjemně urychlily, protože  poslušnost ZZO se přesunula na přilehlé letiště, zatímco na cvičáku probíhalo klání ZVV1.  

ObrazekLetiště je zrádným terénem. Že tam byla zima jak na Sibiři, to je vcelku vzhledem k otevřené ploše a dujícímu severáku nepřekvapivé. Ale že je letiště rájem všech strakonických myší, to jsem netušila, dokud jsem na plochu nevkročila vlastní nohou. Myší díry nedohledné délky a nejrůznější kvality se tu proplétaly jak dálnice jedna vedle druhé. Psi, nejrůznějších ras, velikostí i temperamentů po příchodu zradostněli.  Pozorně zavětřili a vrhli se čumáky k zemi.  Dělat zkoušky stopařské, sbalím šňůru a odcházím.  Ovšem cvik „Volno“, volno jsme měli tentokrát excelentní! Po povelu pes vyletěl střelhbitě a zabořil čumák do nejbližšího zemního otvoru. Že má čuchat jsem mu říkat nemusela. „Je to v pytli.“, napadlo mě. Jenže ejhle…Myši asi nebyly doma, či co, protože  po přivolání mi po boku stanul sice rozjuchaný, ale poslušný pes. Při chůzi  Bert zase zamířil čumákem k zemi. Reflexivně jsem ho  přiškubla zpět vodítkem. Za tento neuvážený čin jsem si okamžitě vysloužila reakci rozhodčího a první trestný bod. Bert se mi pomstil křivým a neochotným přisedáváním při obratech. Následně to dorazil polohou „Lehni“, kde se tvářil, že neslyší a po opakování povelu se pomalu, velmi pomaloučku a neochotně složil do polohy rozvalené kozy. Měla jsem chuť ho zakousnout. Asi sám vycítil, že to trochu přehnal. Snad aby si to u paničky vyžehlil, zalehl při odložení za pochodu vzorně jako sfinga. Když pak vyrazil jak blesk pro aport a vzal ho pevně do tlamy, začala jsem se radovat. V následující vteřině Bert zavětřil, aport vyplivnul a zaryl se rypákem do díry.

„Myššš!“, zajásal. „Vyhrabu ji!“

„Aport!!!“, zkouším zoufale znovu.

„No jóóó pořád, počkéééj, je tááám? Čuchááám..!“

„A zadáme třetí povel!“, angažuje se rozhodčí, aby věc urychlil…

„Aport!!!!!!!!!!!!!“  V duchu přidávám proklínací mantru „Jestli to hned nepřineseš, jsi mrtvý pes!“

„Tak jo!!!!!“  „Hele, jak to umím!“ předvádí Bert i rovné přesednutí.

(„Ty ostudo všech psisek…!“)

Zatímco Bert čuchal do děr v okruhu dosahu při odložení, sledovala jsem příkladnou a přesnou práci  po nás jdoucího ridžbeka a tiše záviděla. Jak ten sledoval psovoda! Jak ochotně zalehával a sedal!  Pak přišel aport, pes vystartoval, uchopil předmět a…následovala desetiminutovka pokusů odchytit šťastně pobíhajícího kořistníka. Bezva hra. Dvojice nešťastný psovod a nadšený pes byla hned po ulovení pejska diskvalifikována. „Zlaté myši!“, napadlo mě. Při rekapitulaci našeho výkonu rozhodčím se ukázalo, že společnými silami jsme zmarnili 8 bodů, takže jsme na pěkné pořadí mohli zapomenout.

Vrátili jsme se na cvičákovou základnu,  Bert ochotně zalehl do odkládačky a já měla čas sledovat poslušnosti ZVV1. Po každém závodníkovi rozhodčí hodnotil jeho výkon i pro diváky, takže jsme měli možnost přemýšlet o všech chybách, ke kterým docházelo. Jak jen to ti rozhodčí dělají, že jim neujde ani chlup?

V kategorii ZVV1 bylo 13 účastníků, takže jakmile skončili, okamžitě nastupovala naše kategorie s doplňkovými cviky, aby se průběh závodů zbytečně nebrzdil. Doplňky zahrnovaly štěkání, skok přes překážku, áčko a kladinu. V okolí překážek se při poslušnostech vytvořilo docela slušné bahno, na kterém uklouzl nejeden páneček a nejeden pes. Psi si často nechtěli do bláta sedat a tak se bodové výsledky najednou velmi rychle rozrůznily.  Před nástupem jsem Berta včas probudila, rozveselila a připomněla mu, že jsem majitelkou vynikajícího salámu. Salámová metoda opět nezklamala, protože po nástupu Bert opravdu snaživě zaštěkal. Ani u skoku přes překážku nedospěl k názoru, že je moc vysoká a tak jsme propluli druhou částí závodu s neočekávaným ziskem 38 bodů. Celkem náš výsledek činil rovných 90 bodů, což znenadání stačilo na páté místo.  Zas tak velkou ostudu jsme tam jako jediní reprezentanti hovíků neudělali, ne?

ObrazekV klidu jsem si pak mohla vychutnat obrany a pochytávat komentáře i hodnocení rozhodčího, protože v oblasti obran mám stále dalekosáhlé neznalosti. Když jsem četla v posledním čísle Psích sportů rozhovor s figurantem,  pochopila jsem, že představuji pro figuranta tu nejhrůznější variantu,  která ho může potkat.  Psovod, který neví, co chce. Na závodech byla možnost vidět velmi pěkné výkony převážně ovčáckých psů. Ale mně se nejvíc líbil retrívr, který sice neměl tak razantní zákusy, zato předvedl nádhernou poslušnost při obraně, o které se některým ovčákům ani nesní. Tak kdyby jednou vypadala i naše obrana! To by bylo!!! Obrazek

Závěrečná ceremonie byla velice hezká, nikdo nezůstal s prázdnou a vítězové zaslouženě stanuli na bedně s blyštivými poháry. V naší kategorii opět zvítězil (jak jinak) písecký Maxík, zasvěcení vědí o tomto malém voříškovi s velkým srdcem sportovce své. Na Maxíka prostě nemají ani trojkoví závodníci! A protože bylo 8. března, odvážely si všechny přítomné dámy kromě diplomu a drobných pozorností i překrásnou kytičku! No není to milé?

http://www.kkst.cz/index.php?obsah=akce/vysledek&lista=akce/zpet&id=36