Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Štěně doma - první týden

4. 8. 2014

Naše štěňata se už malinko zabydlela v nových domovech. Ve věku osmi týdnů jsou duševně připravena poznávat nový svět a činí tak s nadšením.  Všechna více-méně úspěšně zvládla transport, průzkum nového domova a svou adaptibilitu potvrdila chutí k jídlu a spánkem. Všechny nové dojmy štěňata rychle unavují, nervová soustava se pomalu vyvíjí a snadno se přehltí. Proto se doporučuje ponechat první týden štěně v klidu nového domova, aby si mohlo zvyknout.   Je to týden, kdy se nastavují pravidla, která od nynějška budou platit pro psa v rodině. Protože štěňata jsou v tomto věku někde na počátku „předškolního věku“, počítejte s tím, že se odpovídajícím způsobem chovají.  Při svém průzkumu budou všechno ochutnávat. Dejte pozor, aby nemohla narazit na něco, co by jim mohlo v trávicím traktu ublížit.  Zatím jsou poměrně malá  na to, aby něco vysloveně cupovala a mohla tak polykat drobné kousky, ale ten čas s rychle blíží. Proto čas od času kontrolujte hračky, zda všechny drží tak jak mají a zda štěně nemůže spolknout jejich součásti. Měli jsme na cvičáku ošklivý případ rukavice spolknuté štěnětem.  Některé předměty projdou trávicím ústrojím zcela bez problémů a pejskaři si pak s pobavením vyprávějí, co všechno našli ve výsledných produktech svých psů. Ale čas od času se taková nevhodná věc se střevech zasekne a vzniká život ohrožující dramatická situace, končící okamžitou operací. Zvlášť nebezpečné je to u štěňat, proto dávejte pozor, co si vaše zvířátko bere na hraní.  Už zase si hraji na Černou kroniku, ale ne každému je hned zřejmé, že  štěně, díky svým malým zkušenostem, těžko odhaduje své síly a často je přeceňuje, takže se neohroženě vrhá i z výšek, při kterých si může ublížit, nebo odvážně vleze na místa, kde mu hrozí pád.  Můžeme tohoto nadšení úspěšně využít a naučit štěně chodit do schodů i ze schodů,  naučit ho přecházet po zídkách apod., ale vždy ho musíme jistit a mít pod kontrolou.  Nezapomínejte na možnost otravy. V dnešní době se často bojuje v zahradách se slimáky pomocí granulek Vanishe, jsou nesmírně nebezpečné psům! Obdobně, dávejte pozor na nemrznoucí  směsi do ostřikovačů, tyto tekutiny s obsahem glycerínu jsou sladké, zvířatům  chutnají a pro psy končí tyto otravy smrtí.

Pevně věřím, že všem autodestruktivním sklonům štěněte zabráníte a můžeme se věnovat samotnému štěněti. Štěňátko své lidi velice nadšeně vítá.  U žádného z našich jsem nezaznamenala, že by nadšením až učůrávalo, protože i to se může stát.   Při vítání se snaží na nás vyskočit a olízat nám obličej, vychází ze starých instinktů, kdy štěně olizováním  koutků tlamy nutí rodiče k vyvrhnutí potravy, každopádně to v štěněti vyvolává příjemné pocity. Do budoucna jistě chcete, aby vítání bylo pro obě strany potěšující záležitostí. Proto pejska nikdy při vítání netrestejte, nešlapte mu na tlapky za vyskakování, nestrhávejte ho hrubě. Od malinka jemně korigujte jeho pokusy o naskočení, raději si k němu přisedněte, aby na vás dosáhlo, zda se necháte „pusinkovat“, to záleží na Vašem osobním nastavení. Já nemám moc ráda psí sliny v obličeji, takže se vyhýbám psímu olizování, ale heboučkou pusinku jim na vršek čumáku ráda dám.   Mějte na vědomí, že hlazení, dotek přes psí koutky tlamky pejsky uklidňuje, využívejte toho.  Každopádně odmala si pejsky jemně přidržuji v kohoutku u země a snažím se je nenechávat skákat na lidi. Ani na vlastní, natož na cizí. Většina štěňat to dříve či později pochopí.  Některá ne, některá, která fungují na bázi emocí, jako je Czakira, u nich ta radost je natolik silná, že přebije veškeré rozumové podněty. Takže Czakira se učila neskákání po lidech velmi dlouho, určitě ještě kolem jejího roku věku jsme s tím bojovali, ona sama se pak převedla na „přinášení dárků“, takže v okamžiku vítání popadne do tlamy nejbližší předmět a nadšeně s ním lítá, tím vybije ten „nejhorší“ nával emocí a už je schopná se normálně přivítat. Ale i dnes, po letech, čas od času je její radost silnější a aspoň jednu tlapku….K vítání patří i zvukové projevy, štěně vydává radostné kvílivé zvuky, jejich maminka při vítání tzv. zpívá. Často jsou tyto hlasové projevy vyhraženy pro nejbližší rodinu. Cizí sice také uvítá, ale „zpěv“ chybí.

Štěně má výrazný sledovací instinkt. Proto vás bude první dny po novém domově doprovázet na krok,  v novém domově se přece jen cítí malinko nejisté a proto dbá, aby vedle sebe mělo stále ochranu, kterou vidí ve svých lidech.  Proto se bude od lidí špatně odlučovat a proto vyžadovalo Vaši přítomnost i v noci.  Zase se jedná o instinkty, které zaručují štěňatům v přírodě přežití. Dbejte na to, aby se štěně příliš neuchodilo, aby včas odpočívalo.  Jeho pohybová soustava se teprve rozvíjí, nepřetěžujte ji.  Zvlášť v následujících dnech a měsících dbejte, aby nepřetěžovalo klouby. Pokud za vámi musí desetkrát denně po mnoha schodech vyběhnout, je to špatně. Stejně opatrně budete v následujících dnech dávkovat vycházky tak, aby štěně po nich ještě mělo trochu energie na lumpačení. Pokud vyčerpáním padne a spí, měli byste malinko ubrat.  Celkově dbejte, aby mělo při spaní klid. Hodně roste, hodně spí. Spánek je jeden z nejdůležitějších faktorů správného vývoje.

K výchově štěněte přistupujte s citem, ale s důsledností.  Moc si neučte štěně chovat se na klíně, příliš roste a brzy se vám na klín nevejde, přesto se tam bude snažit nacpat a nebude chápat, proč to najednou nejde. Ke všemu, co s ním děláte, přistupujte s klidem a rozvahou. Budete-li na štěně příliš křičet, může se stát, že začne reagovat bázlivě, se všemi důsledky, které to přináší (např. počůrávání).  Přesto musíte okamžitě a přiměřeně razantně zakročit,  pokud bude dělat něco ohrožujícího.  Často je pro tento typ zákazu užíváno slůvko „Fuj!“ . Toto slůvko symbolizuje TABU a to jsou věci, které jsou zakázány VŽDY a ZA VŠECH OKOLNOSTÍ.  Pak používám ještě zákaz „Ne“, který znamená – tohle teď nedělej, nelíbí se mi to, nejsem s tím spokojena a vztahuje se na činnosti, které nechci aby pes prováděl v daný okamžik. Rozlišujte tyto dva zákazy od samotného počátku. Příklad: štěně chce okousávat nohu od stolu. Ozve se razantní FUJ!,  které ještě může být doprovázeno dalšími zvukovými podněty, tak, aby si štěně myslelo, že se boří svět. Může to být tlesknutí, dupnutí, úder pěstí do stolu, zkrátka něco, z čeho je jasné, že se štěně dopouští zločinu. Jasně, že vzápětí se štěněti nabídne alternativní činnost, která je dovolena, takže se mu podá kousací hračka, nebo kus dřeva na ohlodávání. „Ne“ použiji ve chvíli, kdy třeba štěně na mě skáče, místo aby sedělo např. při podávání misky s krmením.  V tuto chvíli nechci, aby skákalo, ale neznamená to, že nesmí skákat nikdy.  Nepřehánějte to s příkazem FUJ!. Ve skutečnosti je  celkem málo věcí, které pes nesmí dělat NIKDY.  Přílišné nadužívání vede k degradaci FUJ!, pes ho přestane brát vážně, protože by si připadal jak v totalitě, kde je zakázáno prakticky vše a proto je nutné k přežití neustále příkazy porušovat.  Brzy sami ztratíte přehled, co je dovoleno a co zakázáno a ztrácíte v očích psa úctu a respekt.  ( Zrovna jsem četla o pánovi, který tak často říkal svému psovi Fuj!, až pes dospěl k názoru, že se tak jmenuje.)

Již nyní máte a můžete odměňovat štěně ve chvílích, kdy dělá, to co má. Když usedne před krmením, ihned mu misku dejte, ono nemá trpělivost vydržet v potřebné poloze déle než pár vteřin, zaváháte a propásnete tak příležitost posílit vhodné chování.   Důsledně trvejte  na čistotnosti. Jakmile se štěně probudí, nebo přeruší hru a začne šmejdit a připravovat se na konání potřeby, hned musí být lapeno a vyneseno ven.  Pokud potřebu vykoná venku, je správné ho odměnit –zaslouží si to!  Tady zmíním, že není od věci doprovázet psí potřebu nějakým slůvkem. Vyčetla jsem to, kde jinde, než v knihách paní Sehnerové, a vyzkoušela na Bertovi.  Ona používá „povel“ „Čůrá, Bert (Čaký, Dixie…)!“. Můžete si ale zvolit úplně jiné, nenápadnější slůvko, podle tradic v rodině. K čemu je taková směšná věc dobrá?   Dříve či později se dostanete do situace, kdy potřebujete psa požádat, aby udělal svoji potřebu co nejrychleji.   Pak, díky tomu, že máte slůvko, kterému pes rozumí mu snadno vysvětlíte, co po něm chcete a pes skutečně zareaguje. U Berta mi to fungovalo bezvadně. U holek jsem tento povel zanedbala vzhledem k hektičnosti jejich výchovy a menší frekvenci akcí, které jsem s nimi navštívila. Kdybych nebyla lempl, mohla jsem si ušetřit hodinové chození s Czakirou po parku před UTZ, aby se vymočila. Ovšemže si dala pozor, aby město neznečistila a na sono jsme jeli za týden znovu.

Používejte jméno vašeho štěněte, co nejčastěji, kdykoliv ho chcete oslovit. Psi své jméno milují. Jakmile ho vyslovíte, získáte jejich pozornost a už sledují, co po nich chcete dál.  Pokud je v rodině více psů, dokáží i díky tomu rozlišit, komu je ten který pokyn určen. Ale i děti si kolikrát nemusí být jisté, zda příkaz „Přines mi noviny“ patří jim, nebo psovi. I takto se buduje správná komunikace. Mluvte se svým štěnětem co nejvíce. Ono vás vnímá a učí se lidské řeči. Není vzácnost, že pes pochytá z lidské řeči 250-350 slov, kterým dokáže rozumět ve správné souvislosti. To, že pes neumí mluvit lidskou řečí neznamená, že jí nerozumí.  Každý, kdo žije vedle svého psa ví, o čem je řeč.  Čím víc budete komunikovat se svým psem, tím lépe se budete spolu dorozumívat.  Pes se totiž s námi skutečně snaží dorozumět. Už tříměsíční Czakira dokázala nakráčet s miskou v tlamce, aby nám ukázala, že jí došla voda.

Využijte tohoto období, kdy je pes nejučenlivější a naučte ho chovat se správně v domě. I když bude v budoucnosti žít venku,  může se stát, že vás jeho zdravotní stav, počasí, nebo další důvody donutí vzít psa do interiéru a pak jako když to najdete. Zrovna tak budete třeba brát psa na dovolené a on už se bude umět správně chovat v hotelu. Výstavy se stejně často dělají v halách, jako venku. Co se pes naučí, nezapomene. Šetříte si tak práci do budoucna. Co jde teď samo, nemusí být snadné u postaršího psa. Podobné dovednosti procvičujte co nejvíce, než skončí socializační období.

Navykejte štěně na obojek,  můžete mu ho několikrát denně nechat při hře na krku,  ani jeden z mých psů obojek nijak neřešil, snad i proto, že štěňátka nosí rozlišovací šňůrky.  Kontrolujte bezděčně nastavení obojku, jak pes roste, aby ho nezačal škrtit. Měli byste pod obojek vždy pohodlně strčit prsty.  Zároveň ale nesmí být povolen natolik, aby štěněti mohl sklouznout volně přes uši. S vodítkem je to trochu horší, každé štěně překvapí, že si nemůže jít, kam chce. Při vycházce mějte štěně na nebezpečných místech vždy zabezpečené vodítkem.  Snažte se, aby vás následovalo dobrovolně, pokud se courá, lze ho vždy nalákat na pamlsek. Pokud jde na vodítku pěkně, byť pár kroků, NEZAPOMEŇTE ODMĚŇOVAT. Špatně je situace, kdy nás pes táhne na vodítku za sebou. Jednak z hlediska hierarchie by vám měl dávat přednost, takže takovýmto předbíháním vám dává najevo, jak na vás kašle,  jednak jakmile se naučí tahat, hodně těžko se to odnaučuje.  Pes může táhnout jen tom případě, že mu to dovolíme. Táhnoucí štěně samozřejmě nikdy neškubáme! Nejjednodušší je zastavit se, nebo obrátit se opačným směrem. Tak se pes nikdy nedostane, kam ho srdce táhne, když táhne.   Docela rychle to někteří pochopí. Někteří ne, jako třeba Czakira, pro kterou zase platí, že  nadšení, se kterým se vrhá do světa zase přebije veškerý psí rozum.  Chce to trpělivost. Dnes se podaří ujít v klidu tři krůčky, zítra pět a za půl roku….Není to pro štěně snadné se všemu naučit hned. Každé z nich  žije víc pod vlivem emocí, než rozumu. Než se naučí zklidnit a soustředit, potrvá to měsíce. Proto pokračujte pomalu, krok za krokem, ale pravidelně, výsledek se dříve či později dostaví. Jakmile se ocitnete na bezpečném místě, kde lze mít štěně na volno, využijte toho. Štěně si má hlídat Vás, aby se neztratilo, navíc, když je na volno, hned můžete za pamlsek cvičit přivolání. Odměňte a hned ho zase pobídněte ke hře, nebo běhání povelem  „Volno!“.  „Volno“ pro psa zatím znamená, že si může dělat co chce. Uvolníte ho z provádění cviků. Později, už podle zkušebního řádu Volno znamená,  že pes od vás musí nejprve odběhnout a pak si dělat, co chce. Když se rozhodnete vrátit a je potřeba opět připnout štěně na vodítko, NEPŘIVOLÁVEJTE. Pes rychle pochopí, že po přivolání končí legrace, spojí si přivolání s připnutím vodítka a bude se snažit tomuto okamžiku vyhnout. Raději si pro štěně dojděte. 

Se štěňátkem pokračujte v nenásilném nácviku „Sedni!“. Stačí mu zvednout pamlsek nad hlavu a štěně si sedá. Protože   už jsme si s nimi touto formou hráli, štěňata  vědí oč jde a je to sranda, jak pěkně jim to jde. Usednutí je moc dobrá věc, použijete ji, když potřebujete štěněti v klidu dát obojek, nebo jídlo, nebo ho trošku uklidnit. Stačí jednou, dvakrát, odměnit a teprve za nějak dobu  opět zopakujeme, tak aby to štěňátko bavilo a cvičení ho neomrzelo.  Nezapomínejte, že radost z „práce“ je nejlepší motivace, proto nikdy necvičte, když máte vy, nebo pes špatnou náladu.

Podobně ho pamlskem před čumáčkem, ale tentokrát u země navádíme do polohy „Lehni“. Je to malinko obtížnější, ale většina pejsků na to dříve či později přijde.  Pokračujeme ve hře s míčkem na šňůrce a přetahování se pomocí uzlíku, nebo použijeme hadr, nejlépe se osvědčuje dostatečný kus rifloviny (třeba část odstřižené nohavice ze starých kalhot), která je dostatečně pevná.  Později se používá kůže, která v zoubkách proklouzává a štěně se tak učí pořádně si ji přidržet na zadních zubech. Nezapomínejte, že v takové hře musí zvítězit štěně! Jakmile pevně drží a táhne, má právo si předmět ponosit. Je třeba podporovat jeho sebevědomí, aby vám z něj vyrostl sebevědomý pes a ne zakomplexovaný jedinec. Venku pokračujeme s přípravou na stopování, podáváme štěněti svačinku rozhozenou v trávě, tak, aby si jednotlivé části muselo samo vyčuchat. Můžou to být granule, psí piškoty rozdělené na kousíčky, kostičky sýru, nebo kostičky chleba trochu opečené, pro lepší vůni.  Štěňata nejsou z domova zvyklá ani na cukr, ani sůl, takže kořeněné či sladké pamlsky používejte co nejméně, ať si zdravou výživu uchovají co nejdéle.

Doma už by si mělo štěně vybrat oblíbené místo na spaní, nebo jste mu je určili a tak, kdykoliv se nachyluje čas odpočinku, odvádíme štěně na jeho místo a spojujeme jeho koutek (pelech) se slovem „Místo“ (nebo opět vybereme slovo, které nám vyhovuje), tak aby si štěně vybrané slovo spojilo se svým spacím místem. Nenásilně ho tak na ně začínáme přivykat, abychom později  mohli pokračovat s výcvikem odložení psa v prostředí domova.  Jakmile štěně na své místo zalehne – ihned odměníme. Ono vám tam zpočátku dlouho nevydrží, ale časem se to bude zlepšovat.

Ještě připomenu, že štěňata nemají ochranu před klíšťaty, proto je před vycházkami můžete přestříknout dětským repelentem (pozor na oči)  nebo, pokud jste zastáncem přírodních metod, odvarem z rozmarýny, levandule apod., abychom je těm parazitům alespoň trochu znechutili. O pozdějším způsobu ochrany si promluvte se svým veterinářem, ke kterému máte důvěru.  Stejně ho budete muset po devátém týdnu věku štěně navštívit kvůli přeočkování. Po přeočkování se snažte dodržet více-méně klidový režim, to znamená, že by v tomto období nemělo štěně podléhat stresu, ani se pouštět do divokých rvaček s ostatními štěňaty. Poté budete připraveni  na socializaci štěněte v širším rámci, nejenom v blízkém okruhu domova. Do té doby dbejte, aby se štěně stýkalo jen s takovými pejsky, o  kterých bezpečně víte, že jsou zdraví  a řádně očkovaní. Také dejte pozor aby si štěně někde venku nerozřízlo tlapku, u štěňat je nebezpečí tetanu větší než u dospělých psů právě pro měkkost jejich tlapiček.  Později můžete na vlastní žádost nechat psa proti tetanu naočkovat, není to povinné očkování, takže je jen na Vás, zda se přikloníte k očkování, nebo ne.  Týden po očkování štěně odčervíte podle pokynu veterináře a dále budete pokračovat podle schématu, na kterém se s ním domluvíte.

V rámci návyku hygieny, čas od času štěně pročešte. Ono to sice zatím moc nepotřebuje, zato si potřebuje zvykat, že s ním musíte a taky budete manipulovat. Ani to by jim nemělo činit obtíže, i s česáním jsme je u nás doma „zatěžovali“.  Jindy se podívejte štěňátku cvičně na zoubky, nejprve na skus, pak i do tlamky, současně pronášejte slovo „Zuby“.  V budoucnu tak snadno zkontrolujete stav přezubování, o svodu a výstavách, kde pejsek musí ukázat zoubky cizímu člověku, ani nemluvě.

Nebo prohlídněte tlapky, projeďte prstíky, zkontrolujte drápky, prověřte polštářky (uprostřed se později dokáží děla žmolky srsti a obtěžovat psa při chůzi). Nebo si pejska převalte a zkontrolujte mu bříško (slovo „Hají“). Jako když tyto dovednosti najdete. Není od věci psa přivyknout na sprchový kout, nebo vanu (NEKOUPAT!!!) a opláchnout mu tlapky od bláta, následně mu je otřít.  Všechno, co se štěně naučí, bude se hodit. Vozte psa autem, kdykoliv je příležitost.

V každém případě štěně chraňte před děsivými a bolestivými zážitky s kýmkoliv a číkoliv.  Jak u toho dobrého, tak u toho zlého, co se v tomto věku naučí, zůstane v něm velmi silně uloženo. Nenechte si štěně ničím a nikým ničit.

A už nic, běžte si hrát a užívat si tohoto milého rozpustilého věku! Potrvá tak krátce! A když vás pejsek kousne, nezapomeňte kvílivě naříkat. Bude pak mít s vámi soucit! Na chvilku.