Jdi na obsah Jdi na menu
Reklama
Založte webové stránky zdarma - eStránky.cz
 


Co potřebujete vědět o našich štěňatech

28. 8. 2015

řádek-srdcí.gif

V tuto chvíli jsou všechna štěňata zadána. Kdyby se čirou náhodou některé uvolnilo, dám vědět.

Přesto si je můžete v návštěvním období prohlédnout a pohrát si s nimi.

řádek-srdcí.gif

 

Vážení zájemci, budoucí přátelé,

v současné době by naše nabídka mohla vypadat takto:

CHS Cordis Paladin nabízí štěňata hovawartů, která se mají narodit 26.9.2015, O: Grandšampión CZ Falcon Gora Monte, čekatel Ch. IHF, Šampión ČR a SR, pracovní pes se složenými zkouškami z výkonu AD, BH, FPr1-3, IPO1, ZOP, ZPU1, ZVV1, ZZO. Zdraví HD a(0/0), ED (0/0), štítná žláza v normě. M. Czakira Černý vítr, res. CACIB, CAC, zkoušky ZOP, ZZO, BH, ZPU1, HD a(0/0), ED (0/0). Štěňata budou vyrůstat v rodinném prostředí, budou socializována, odčervena, očkována, vybavena očkovacím průkazem a dárkem na cestu.

Jenže – to všechno je běžným standardem, takto nabízí štěňata téměř každá chovatelská stanice. Proč by se právě ta naše měla odlišovat? V každé chovce mají pěkná štěňátka a je jich na výběr opravdu dost. Čím můžu tedy zaujmout, aby právě ti naši kluci a holky našli ty správné budoucí pánečky a rodiny?

O svých psech jsem zvyklá hodně přemýšlet. Zajímá mě jejich chování, jejich reakce, způsob s jakým komunikují, i jejich způsob uvažování. Nejinak je tomu u našich štěňat. Ráda bych, aby z nich vyrostli šťastní, vyrovnaní psi a dělali svým majitelům radost, snažím se podpořit jejich budoucí zdraví, povahové a pracovní schopnosti podle dostupných informací a svých možností a dovedností. Stejně, jako je tomu u dětí, věřím, že schopnosti a inteligenci psa je potřeba rozvíjet od nejútlejšího mládí, potažmo od prenatálního období. Nestačí přiměřená péče, je důležitá správná výživa a  dostatek stimulů a podnětů, aby mládě dokázalo své vlohy prohlubovat a zdokonalovat. Zkrátka, pokud chcete inteligentního, psychicky i fyzicky odolného psa, který umí vnímat vaše pocity a potřeby, musí vyrůstat ve vhodných podmínkách. Tímto směrem se snažím při odchovu a výchově našich štěňat jít. Spolu s pečlivě vybranými genetickými předpoklady tak odchov tvoří pevný celek, jehož výsledkem má být kvalitní hovawart, všestranně použitelný pracovní i společenský pes.

Naši pejsci se stanou skvělými společníky, odvážnými strážci a ochránci svých lidí, pokud se jim dostane rozumných páníčků. Na odchovu je to ten nejnáročnější úkol – vybrat pro štěňata majitele. Nestačí je vypiplat, nesete odpovědnost za jejich život. Pro člověka je pes jen společníkem na pár let. Ale pro psa – pro psa je jeho člověk celý život. Vyberte si tedy naše štěně jen tehdy, pokud opravdu cítíte, že náš pes je pro vás to pravé a pokud se vaše cíle shodují s našimi. Štěňata vrhu A si vybrali majitelé, kteří naši důvěru nezklamali. Všechna štěňata do svých rodin zapadla jak klíč do správného zámku. Jsem nesmírně ráda, že se Arátkům dostává všeho, co pořádný hovawart potřebuje. Jsem na ně na všechny moc pyšná. Každý z majitelů poctivě odvedl svůj kus práce a dnes se můžou chlubit svým vychovaným hovawartem. Přátelé, laťka je vysoko, ale nebojte se, i vy ji dokážete překročit či ještě více zvednout.

Naši noví prckové, kteří si ještě užívají teplíčka v narůstajícím bříšku své maminky a  přicházejí do tohoto světa chtění a plánovaní, si zaslouží najít pány, kteří vědí, proč se rozhodli pro hovawarta. Milovat roztomilou chlupatou štěněcí kuličku je snadné, to zvládne skoro každý, ale vidět v ní krásu a radost z budoucího krásného, sebevědomého a příjemného psího společníka už tak běžné není. Štěněcí věk je jen krátkou epizodkou  a většinu svého psího věku nás bude provázet ve své dospělé a posléze stárnoucí podobě. Stane se pro vás tím, koho budete hořce oplakávat, až přijde jeho čas vrátit se za Duhový most, nebo bude otravnou přítěží, která vás okrádá o čas a peníze a komplikuje vám život? To je to, co záleží jen a jen na vás samotných. Psa s velkým P, psa na kterého budete celý život vzpomínat a vyprávět o něm legendy svým potomkům, takového psa si musíte vychovat a doslova stvořit sami.

Pokusila jsem se sepsat, co mi připadá pro budoucí majitele důležité. Pro netrpělivější zájemce jsem hlavní body ztučnila. Protože naše stránky se za ta léta znepřehlednily a mnozí jsou u nás poprvé a neznají nás, považovala jsem za vhodné i stručně shrnout „historii“ vzniku chovky. I tuto pasáž můžete přeskočit. Nakonec, vůbec to číst nemusíte J

RODIČE

 

Maminkou našeho B-vrhu je Czakira Černý vítr, pochází tedy z rodiny, kterou jsem vybrala s rozumem  tak, aby vyhověla mým nemalým nárokům na původ, odchov a chovatelský servis. Vybrala jsem si ji z téměř celého vrhu nejenom pro výstavní předpoklady, ale především pro nadějné vlohy ke sportu, měla jsem už slušné zkušenosti s kariérou Berta a tak jsem toužila po pejskovi, který by naplnil mé sportovní ambice.  Czakirka svou rychlostí, chytrostí a učenlivostí dokazovala a dokazuje, že jsem vybrala správně. I k obranám projevuje výborné vlohy. Vše nasvědčuje tomu, že mám nejlepšího sporťáka svého života a jako na potvoru nedokáži své ambice naplnit, protože den ne a nechce mít víc, než 24 hodin.  Zvolila jsem tedy cestu základních zkoušek poslušnosti, které by měl mít dle mého názoru každý pes a společně jsme složily ZOP, ZZO, BH, ZPU1.  Vychovat Czakirku byl docela oříšek,  je nesmírně chytrá, všechno prokoukne, na hovíka je neuvěřitelně živá, emoce u ní často přehluší rozum. A ovšemže, je přesvědčena, že je nejlepší holka na světě, takže předpokládá, že se jí bude kde kdo klanět. Zároveň je nesmírně citlivá na krtitiku, urážlivá a jemná, jako skutečná princezna. Vychovávat ji mě nesmírně bavilo. Byl to skutečný souboj mozků. Ale vyplatilo se. Je z ní pes nesmírně oddaný, pro svého člověka by se rozkrájela na maličké kousky a dělá, co mi na očích vidí.  Přivolání má jako blesk. Svoji rodinu velice žárlivě střeží. Je to můj první hovawart, který je vysloveně pečovatelský typ. Czakira se o nás zodpovědně a pečlivě stará. Osvědčila se jako chůva, kdy mě zcela přirozeně chodila přivolávat ven ke kočárku, jakmile se dítě probudilo. O mimino a batole se starala jak o vlastní, vždy byla nesmírně trpělivá k jeho nápadům a s trpělivým pomrkáváním snášela i kroucení uší a pokusy o odsrstění.  Byla v tomto ohledu mnohem trpělivější, než Dixie.  Žádná činnost se nemůže odehrávat bez její přítomnosti. Jakmile se v noci probudím, okamžitě je u postele na stráži a připravena se mi věnovat. Na masáže nohou je bezkonkurenční. Její pečovatelská činnost jde tak daleko, že se stará o výchovu kotěte a jakmile se  kotě pokusí škrábat nábytek, nebo nedejbože nás, okamžitě ho usměrňuje. Ale jinak jsou spolu nejlepší kamarádi, Czakira je ke hře vždy připravena a jejich honičky jsou na denním pořádku. Je přirozený obranář, neexistuje, aby na kteréhokoliv člena rodiny někdo prudčeji, byť v legraci, sáhl, hned skočí doprostřed a „rovná“ situaci. Stačí prudčeji se sehnout,  co na tom, že se plete.  Jeden vtipálek se rozhodl škádlit Verunku tím, že jí sebere kšiltovku. Myslím, že měl srdce až v kalhotách, když se mžikem mezi ním a dítětem ocitl velký černý vyhrožující pes.  Czakirka si ovšem umí otevřít všechny dveře, nenápadně ukrást plyšáka a vykousat mu očička, nebo  otočit sáček od lupínků naruby, aby se dostala  i k těm nejmenším kousíčkům.  Výchovu Verunky jsem jí musela zakázat, takže se v tomto ohledu naplno věnuje Dixie. Má ji moc dobře vycvičenou a od prvních okamžiků bylo jasné, kdo komu bude vládnout pevnou tlapkou. Ale miluje ji nesmírně, v prvních letech jejich života mi jejich vzájemná závislost dělala starosti a dalo dost práce naučit holky fungovat nezávisle jedna na druhé. Vůči sobě projevují jen kladné city a  přestože se i Dixie dokáže ohradit, pokud její trpělivost s Czakirou přeteče určité meze,  nikdy spolu neměly opravdový konflikt. Princezna je můj srdeční pes, zahojila nejhorší ránu po Bertovi, moc mi na ní záleží. Doufám tedy, že vše bude probíhat tak jak má a že ji březost nijak neohrozí na zdraví. Zatím tomu vše nasvědčuje, ale nebudu předbíhat.

Pro roli tatínka se mi velice zalíbil, jak vzhledem, tak především rozvážnou klidnou povahou Falcon Gora Monte, čerstvě zbonitovaný mi hned padl do oka.  Než došlo na naše krytí, stihl Falcon ještě více rozvinout svoji kariéru a jeho hvězda stále stoupá. Je nejenom krásný, ale také nadaný,  ve svých  pěti letech má  úspěšně složeno devět zkoušek z výkonu (ZZO, ZOP, ZPU1, BH, Fpr1, Fpr2, Fpr3, ZVV1, AD, IPO1) a je jisté, že další ještě přibydou.  Jeho výstavní kariéra je závratná (Český grandšampion, Český šampion, Slovenský šampion krásy, CAC, CACA, CAC SK, CAC ČMKU, CACIB, res. CACIB, res. CAC, BOB, Klubový vítěz, čekatel šampiona IHF). Takže vás určitě nepřekvapí, že  byl zbonitován ve výběrové chovnosti. Ale asi už si uvědomujete, že „psí“ kariéra není tím hlavním, co by vás mělo zajímat. Stejně tak důležité je, že je bezkonfliktním rodinným psem,  funguje ve své rodině jako nekompromisní hlídač, pohybuje se sebevědomě v různorodém prostředí  a jak jsme ho poznali, je nesmírně milý a galantní. Nese tak všechny znaky ideálního echt-hovawarta. Czakirce se určitě líbil, protože se chovala jako cílevědomé dáma a ačkoli přišla o věneček, snášela to statečně a ani náhodou se nechovala jako pověstná kudlanka, což je co říct, protože je z dam, které si svou čest střeží.  

Takže očekávám a doufám, že štěňátka zdědí kořistnický pud, rychlost a ochotu k práci, krásné úhlení a plynulý pohyb, dlouhý rámec těla a třeskutou inteligenci.  Zkrátka,  hezcí a nadaní rodiče nemůžou mít škaredá štěňátka. To budou panečku pašáčci! Je možné, že se narodí štěňátka všech barev. Předpoklady pro to jsou. Pokud ne, bude to deset malých černoušků, případně Klapzubova jedenáctka a hurá do Bohnic! Každopádně nečekejte, že se narodí líní gaučový povaleči. Na to rovnou zapomeňte a uvědomte si, že základním předpokladem (i lidského) zdraví je pohyb. Pes pro vás v tomto ohledu vykoná hodně. Možná vás  dokonce ochrání před infarktem? Kdoví.

O Cordis Paladin

Hovawart je pro mě především člen rodiny. Aby byl platným členem, musí v ní zaujímat správné místo a mít svoje zaměstnání. Hovawarta nepovažuji vysloveně za akčního psa. Nakonec, jeho posláním bylo povalovat se po dvoře a v případě potřeby rychle zakročit. Proto je také schopen (neuvěřitelně) rychlé akce, ale při déle trvající práci se rychle unavuje. Je třeba tedy u něj dávkovat i výcvik v kratších intervalech. Ale fyzicky bezesporu potřebuje pohyb, jako každý pes. Má hrozně rád, když se někam jde či jede, radostně vítá změnu prostředí, nemá rád nudu, chce být tam, kde se něco děje. Potřebuje tedy aktivnější pány, potřebuje svoji dávku práce a zábavy. S tou obecně tradovanou dominancí je to ošemetná věc. Vyjádřila bych to asi tak, že pes má rád, když v rodině panují jasná pravidla. Pokud je chaotická, pes neví, jaké má místo, pak považuje za svoji povinnost pořádek nastolit. Že to pak dělá po svým psím způsobu a že to lidmi nebude oceněno, je nasnadě. Proto bychom měli mít jasno ještě před příchodem psa, kdo bude mít hlavní slovo v jeho výchově, co bude pes smět a nesmět a hned od první hodiny soužití se tak chovat. Obvyklý scénář - štěně smí všechno a pak ho budeme omezovat, vede jen k nejistotě a zmatení psí hlavičky.

Sama jsem si hovíka pořídila bez zkušeností s pracovním plemenem a tak naše počáteční sžívání neslo znaky tápání, zkoušení a chyb. Ale protože jsem si pořídila pěkného psa, cenného psa, měla jsem velký pocit zodpovědnosti vůči němu (a to je důvod, proč se štěně těžko zlevňuje) a to mě postupně zavedlo nejprve na cvičiště, později i do výstavních kruhů. Tak se pes konečně počal rozvíjet v souladu se svými vrozenými vlastnostmi, a já se začala rozvíjet s ním. Ráda říkám, že ačkoliv mám děti, teprve Bert mi vysvětlil, co je to důslednost. Do té doby jsem si myslela, že to znamená „důsledné“ opakování pokynu do jeho splnění otráveným chovancem. Jsem introvertní člověk, i povoláním jsem matematik a absolvent matfyzu, což samo o sobě je znakem podivína, natož u ženské, pro mě bylo hrozně těžké vyjít z kruhu rodiny do společnosti lidí na výstavách i cvičištích. To jen pes mě k tomu donutil a s údivem jsem zjistila, že to jde a nejenom to, bonusově jsem díky psovi získala i nejlepší přátele. Člověk ke psu neodmyslitelně patří. Ke psům patří lidé. Proto jsem před lety začala psát tento web. Radostí i strastí s hovíkem. Abych dodala odvahu k práci nejenom sobě, ale i ostatním začátečníkům s hovawartem. Byly to doby, kdy hovawarti u nás téměř nesportovali a pouhé vyslovení prosby o lekci obran na cvičáku přivádělo figuranty k záchvatům smíchu nebo znechucení. Od té doby se chov i uplatnění hovawartů v Čechách posunulo výrazně lepším směrem! Jejich pověst se rychle lepšila a plemeno má stále vzrůstající oblibu. Snad jsme s Bertem  i my malinko přiložili ruku k tomuto dílu.

Když byl Bert na svém kariérním vrcholu, měl složené zkoušky IPO1, ZVV1, byl nositelem Šampionátu a oprávněn se vystavovat ve třídě vítězů, když vyhrál třídu vítězů na klubové výstavě a aktivně jsme se připravovali na mistrovství republiky HW a vážně uvažovali, že půjdeme cestou stopařiny, tehdy se Bert na výstavě v Mnichově něčím nakazil, onemocněl a přes veškerou snahu o léčbu během měsíce - najednou nebyl. Kromě toho, že se mi zhroutil svět a o život se začalo hlásit třetí dítě, musela jsem zamyslet i nad zdravotní stránkou chovu hovawartů. Potřebovala jsem nového rodinného psa, ale chtěla jsem, aby se dožil požehnaného věku. Rozhodla jsem se pro fenu, hlavně proto, aby mi ničím nepřipomínala psa. A rozhodla jsem se pro dvě, protože už nikdy nechci zažít prázdný dům bez chlupáče, kde vám všechno připomíná jeho absenci. Výběr holek mi nakonec vyšel, i když jsou každá úplně jiná, doplňují se jako JIN a JANG a to vede k pohodovému soužití. Czakira, můj životní sporťák, s nesmírným nadáním ke sportu, kterého nedokážu využít tak, jak by si zasloužila, je zdrojem vzrušení a emocí a rodinným šaškem, tajtrdlíkem, který je pro každou legraci a špatnost. Při tom překypuje láskou ke své rodině, je chůvou, opatrovnicí, ošetřovatelkou. Oproti tomu Dixie je zdrojem rozvážné síly, dobroty, dobíječem baterek, trpělivým objektem dětských her. Obě pak slouží jako nekompromisní hlídací komando, které zná velmi dobře hranice svých pozemků. Pokud někoho na našich pozemcích přepadnou, drží ho v šachu, Dixie s omluvným „hele člověče, tady nemáš co dělat, ale neboj, jsme hodní, nic ti neuděláme“, omluvně vrtí ocasem, Czakira s výhružným pohledem – „jen se s nimi moc nemazli, my nejsme podplatitelné, dám si na vás pozor!“. Takový člověk je uklidněn Dixiným přístupem, ale neodváží se utíkat pod pohledem Czakiry, je osvobozen až odvoláním psů. Naštěstí se to stává velmi zřídka a holky jsou odolatelné na slovo. Co by se stalo takovému vetřelci do dvora se neodvažuji domýšlet, asi by musel zůstat bez hnutí do našeho příchodu, feny umějí skutečně dobře spolupracovat.

Tak jsme si žili šťastně a spokojeně se svými hovawartími slečnami. Poplatná svým zásadám jsem se snažila dát oběma holkám, co zaslouží. K čemu mě zavazuje jejich původ a nadání. Objeli jsme každý rok několik výstav, téměř každou neděli strávili se synem na cvičáku, z každé je tak samostatně ovladatelný doprovodný pes, kterého si můžete vzít kamkoliv do společnosti. Udělali jsme rentgeny kyčlí, prošli svodem a nakonec jsem s oběma úspěšně završila bonitaci. Přiznám se, že do chovu se mi až tak moc nechtělo. Mám své holky moc ráda a porod je vždy svým způsobem nebezpečný podnik. Ale když už píšu o hovawartech a mám potřebu se k nim vyjadřovat, měla bych znát všechny oblasti jejich života. A tahle je lákavá svou tvořivostí. Svého SUPERPSA si vychováte sami, ale je důležité, aby vám někdo dal pro tuto práci vhodné štěně. Protože to k člověku nepřichází jako nepopsaný list, to už v sobě nese otisk svého chovatele. Čas letí jak splašený a musela jsem se rozhodnout. Byla by škoda, nechat zapadnout skvělou povahu Dixie Pixie, nebo sportovní vlohy Czakiry. Tak jsem se nadechla a do chovatelské vody skočila. Nebylo to snadné. Rakouského ženicha jsem propásla, další hárání se krycí pes nečekaně zranil. Czakirce prvně její šance nevyšla, asi si nepadli úplně do oka s vybraným psem, zkrátka, nedopadlo to. Ale její hárání podnítilo k předčasnému hárání i Dixie, jakoby nám chtěla vynahradit zklamání z Czakiřina neúspěchu. Najednou nás provázela spousta příznivých náhod, natolik nápadných, že jsem si byla jistá, že tato štěňata se mají narodit. A opravdu, březost Dixie se potvrdila. Přestože Dixinky potomstvo byl můj první odchov, celý můj život provázejí chlupatí tvorové, vyrostla jsem jako dítě zootechnika na farmách, umím otelit i podojit krávu a dlouho jsem byla přesvědčena, že i má profese se bude točit kolem zvířat. I tak věnuji spoustu času hledání informací, jak se co dělá správně, nemám patent na rozum, ráda si nechám poradit, ráda se na problém dívám z různých stran a pak vybírám pro sebe nejvhodnější nejvhodnější řešení. Nejsou to lecjaká štěňata, jsou to naše skoro „děti“, hrozně moc mi záleží na jejich budoucím osudu. Z tohoto hlediska jsem na zájemce „poněkud náročná“, nechci, aby moji pejsci skončili na zahradě u boudy a dříve, či později někoho pokousali. Chci, aby se měli alespoň tak dobře, jako moje vlastní holky. Aby je rodina měla ráda, aby byli právoplatnými členy své lidské smečky, aby se alespoň malinko využil potencionál, který jsem do jejich narození pokusila vložit, ať už se jedná o zdraví, povahu, vlohy ke sportu nebo pěkný exteriér. Každý z nich je nositelem toho nejlepšího z hovawartího hlediska. Každý z nich si zaslouží pěkný život, když už jim byl dán. Každý z nich by se měl stát rodinným psem. Proto chci od zájemců, aby k výběru nepřicházeli lehkovážně. Nezáleží na barvě štěněte, každé z nich je připraveno dát vám své srdíčko naplno. Začátečníkům velmi ráda poradím, jak si „správného“ psa vychovat. Každý z našich pejsků bude mít za sebou ten nejlepší chovatelský servis, jaký dokážu poskytnout. Mám zájem vědět o životě každého štěněte. Verunka měla už loni  vcelku jasno – nikomu štěňata nedáme, jsou její a všechny si nechá. Přesto jsme si žádné neponechali a poslali je do života. Zpětně mám velkou radost, že jim to všem krásně vyšlo. Se všemi majiteli jsme ve spojení, dva mají dokonce vlastní weby, všichni posílají fotografie (Arisska má sice skluz, ale má nejkrásnější omluvenku, dělá chůvičku nejmladšímu členu své nové smečky, takže její panička má starostí nad hlavu.)

Jsem vděčná za každou fotografii a zprávičku. O  životě našich štěňat se snažím  referovat na našich stránkách a mělo by to tak být i do budoucna. Takže už dopředu počítejte s tím, že pokud delší dobu nedostanu žádnou novinku, znejistím,  začne ve mně hlodat červík pochybností, pár týdnů až měsíců to v sobě dusím, abych nevypadala jak stihačka  a pak nevydržím a stejně otravuji a žadoním o info a obrázky.

A proč jsem zvolila název chovky Strážci srdcí? Když mi odešel Bert, skutečně mi to zlomilo srdce. Hovawart je pes, který za vás i dýchá. On vám dá celé své statečné srdíčko a vy jemu na oplátku to své. Není to pokojový mazlík, nekoupíte si ho nějakým ťuťuňuňu, musí ve vás vidět a uznávat autoritu a stane se pak platným partnerem, na kterého se můžete spolehnout. Své povinnosti bere a plní se vší vážností. Jako váš osobní strážce.

Co budu chtít od majitelů štěňat

Chci od vás především, abyste z našich štěňat neudělali tzv. bouďáky. Kromě fyzických potřeb,  pes má své psychické potřeby. Mezi ně patří potřeba být členem smečky s intenzivním kontaktem a také přiměřené zaměstnání. Uzlíček nervů, štěkající za plotem, pes který ze strachu útočí na vše kolem, to není důstojný život pro psí šlechtice.

Co považuji za práci se psem? Prakticky cokoliv z pravidelných společných činností. Jakýkoliv psí sport, počínaje základním výcvikem, ničím nekonče, dnes se dá vybrat z pestré palety psích aktivit. Patří sem i ochota nadějné štěně vystavit a ukázat ho světu. Nejde o zkoušky, ani o tituly, jde o to, že ať už se psem děláte cokoliv, zvyšuje to jeho socializaci, poslušnost, ovladatelnost a tím jeho soulad se svým psovodem a jeho rodinou. Pes má být příjemným společníkem a ne obtížným, otravným přívěskem rodiny. Protože, když se budete bránit všem činnostem, jaká je záruka, že štěněti poskytnete řádnou socializaci?  Takže pokud se ptáte na naše psí potomky, zajímá mě v první řadě, CO S NIMI zamýšlíte. Hovawart NENÍ hračka, mazlíček, se kterým se chcete ňuňat a když vyroste, odsune se na zahradu. Je to hrdý samostatný pomocník a bez výchovy a základní ovladatelnosti dopadají plány a představy rodin špatně. Lidé si většinou neuvědomují, že jen sebevědomý socializovaný pes se může stát důstojným odvážným hlídačem, spolehlivým členem rodiny.  Nevadí, že nemáte zkušenosti, poradím, pomůžu, ukážu, naučím, sama jsem se učila stejným způsobem, kde vůle, je i cesta.  

Hrozně ráda bych viděla, stejně jako  „ Arátka“, i „Broučky“ na akci HW klubu - svodu mladých, abychom nejenom my viděli, jak úspěšně náš B-vrh dopadl, abychom své názory mohli porovnat a prodiskutovat s ostatními chovateli. Paní chovatelka Falcona se o náš vrh aktivně zajímá, pomáhá nám a podporuje nás, o své potomky má nefalšovaný, upřímný zájem. Také si zaslouží vidět výsledky své práce. Svod je akce, které se pes účastní jedinkrát za život a je první brankou pro budoucí uchovnění. Je to obrázek chovu v Čechách. Neberte to jako vopruz a komplikaci, na svodech „Arátek“  jsme si společensky, lidsky i psovsky bezvadně užili! Pochlubit se svým milovaným pejskem je opravdová radost.

Také vám připomenu, že přišel čas na rentgen kyčlí. To už není taková legrace, stojí nějaké  peníze, ale děláme to pro zdraví pejsků našich i budoucích. Protože prvotním záměrem Klubu je chovat pejsky maximálně zdravé. Proč je rentgen důležitý se dočtete ve starším článku „DKK“.

Cílem regulovaného chovu je udržet psy ve standardním vzhledu a povaze. Bez této práce by plemeno velmi rychle upadalo.  Proto vám navrhuji podpořit hovawarty jako takové a stát se členem Klubu hovawartů, stejně jako to udělala paní chovatelka Berta se mnou. Činnost klubu má smysl a není marná. Přitom ji dělají nadšenci na úkor vlastních rodin, protože jim na psech záleží. Kromě toho, že se vám vždy dostane rad i pomoci od dalších hovíkářů – je to smečka spřízněných duší, každý člen je potrefený tímto plemenem. Výhodou členství je sleva na všechny klubové akce, můžete se psem skládat zkoušky, protože pro jejich skládání musíte být tak jako tak členy některé z organizací ČKS (a to HW klub je), budete dostávat zpravodaj s aktuálním děním ze života hovawartů a můžete se podílet na formování pravidel jejich chovu u nás. Nemusíte být ale členy, abyste se mohli akcí klubu zúčastnit, jen zaplatíte vyšší poplatky. Klub také provozuje kompletní databázi všech hovawartů u nás chovaných, což je dílo nevídané a nám silně záviděné ostatními plemeny. Můžete se probírat zdravím a rodokmeny po celé týdny. Sledovat sourozence, nacházet kontakty, jste zkrátka členy obrovské psí rodiny.

Nutit ale nikoho do ničeho nebudu. Je to svobodné rozhodnutí každého, co udělá pro svého psa.

Co dostanou majitelé štěňat

Na oplátku každý z vás dostane své štěně co nejlépe připravené do života. Své první týdny stráví miminka v porodní bedně uprostřed obývacího pokoje, stále v centru rodiny, denně budou hlazena a hýčkána, přijdou do života s vědomím, že lidská ruka je po máminým jazyku tím nejlepším na světě. Přestože máme připraveno kvůli bezpečnosti „štěněcí hřiště“ venku, chráněné střechou proti nepřízni počasí, naše zkušenost je, že štěňatům je nejlépe s námi, preferují držet se lidí a své rejdy nejraději provozují v kuchyni. I spánek jim asi více vyhovuje třeba na tvrdé podlaze, než ve vystlané porodní bedně, jen když je to v naší blízkosti. Odvážně budou řádit po celém dvoře, kam budou mít volný přístup. Mohou si tak hrát v záhonech, na pískovišti a honit se na trávníku, překonávat překážky, hrabat díry, okousávat polena. Prozkoumávat vše, co potkají a týrat kocoura. Spousta pohybu je nutná pro jejich zdravý vývoj. Mám trochu strach z nepříznivého podzimního počasí, ale doufám, že nás čeká krásné babí léto, přinejhorším budeme mít větší otužilost.

Kromě pohybu a her budou trávit hodně času spánkem, který je, jak už víme  složí kdekoliv a my je pak budeme zase pracně počítat a dohledávat. Budou se účastnit  přímého života rodiny, budou zvyklí na běžný hluk a provoz domácnosti, klidně zase budou spát za rachotící pračkou. Upadlá poklička je nevyděsí. Smích, jekot  a nadšené výkřiky Verunky je nervově otuží a utuží, nepřekvapí je vysavač, ani sekačka na trávu (nebo možná sněhová fréza). Budou se učit nemotat se pod nohama, protože taková přišláplá tlapka není nic moc.

Loňská štěňátka se zcela přirozeně učila a naučila čistotnosti. Ještě jako obyvatelé porodní bedny se mrňata snažila zanechávat loužičky u vchodu a nečůrat ve spací části. Jakmile začala porodní bednu opouštět, i se svou potřebou vybíhala ven. Do svých rodin odcházela maximálně čistotná. Nemůžu vám ale kvůli počasí slíbit, že totéž  bezvadně zvládneme v podzimním období, kdy už pravděpodobně začne topná sezóna a nebude možné, aby štěňata měla přístup ven 24 hodin denně, ale budu se o to snažit maximálně. Také nechci mít z domova chlívek.

Štěňata budou nejenom odrostlá s člověkem, zvyklá na malé dítě, ale hned od mala budou učena a vedena k správnému chování, učím je zakusovat se přednostně do hraček a hadrů, než do lidských kalhot a rukou. Nepotřebuji, aby byla Verunka zjizvená a pokousaná. Podle stáří budou vedena k správnému chování dle zásad pozitivní motivace. Budou zvyklá na převoz autem a změny prostředí podle požadavků štěněcí socializace. Budou naučená i správnému chování vůči dalším psům, tuto úlohu v počátku snadno a bezpečně zastane jejich tetička Dixie, později ověření přátelé z cvičáku. Než je ukončeno vakcinační schéma, můžete totiž štěně seznamovat jen s naprosto zdravými, plně očkovanými psy, navíc s prověřeným chováním ke štěňatům, protože je velmi ZÁSADNÍ nezískat špatnou zkušenost štěněte se psy. Věřte mi, že najít na hraní bezpečné psy není zas tak snadné, pokud je nemáte v rodině, ani nejste členy nějakého širšího „psího“ společenství a nemáte dostatečně široký výběr. Tak jako loni se Czakira  aktivně zapojila do her se štěňaty, ale i do jejich výchovy, doufám, že i Dixie letos  povede prcky k zásadám slušného psího chování a nahradí tak v přírodě přirozenou roli psího otce. Žádné štěně si loni nedovolilo lézt do Czakiry  misky, nebo ji rušit v odpočinku. Štěňata se tak přirozeně učí podřizovat autoritě.  Vlastně se vychovávají skoro neznatelně, aniž bychom museli používat jakýchkoliv metod cukroví a biče, vychovávají se především  intenzivním kontaktem a citlivou korekcí neplech, stačí, když víte, jak na to.  Po sedmém týdnu začínáme podnikat výlety do blízkého okolí a autem a po osmém týdnu pokračujeme se základy socializace, jak by tomu bylo i u nových majitelů. Učíme chůzi na vodítku a základy běžných dovedností, jako sedni a lehni, přivolání, nácvik s míčkem, přetahování, pokud  počasí dovolí, základy stop.

Za zásadní věc nutnou k zdravému vývoji a budoucímu zdraví, považuji vyváženou stravu, která začíná už v prenatálním období.  Se svými dospělými psy se snažím alespoň o částečné  barfování – což je krmení „přirozenou stravou“. Nejsou zcela na barfu jen proto, že nejsem žádná superžena a tak si bohužel musím někdy vypomáhat pohodlím granulí. Štěňata však dostávají do misek jen to nejlepší podle všech zásad barfu. Nezačínám první příkrm obvyklým tvarohem a kaší, protože tvaroh v počátku zatěžuje vyvíjející se ledviny, o přínosu lepku ani nemluvě. Začínám  tak, jak je pro šelmičky důstojné – masovou „kaší“. Mléčné příkrmy jsou pak stavěny hlavně na bázi jogurtu, zakysané báze jsou příznivější pro trávení. Jednotlivé potraviny jsou zařazovány postupně a ověřen vliv na štěňata. První obiloviny poznají až v šestém týdnu, nejprve ovesné vločky a pohanku v masovém základu. Téměř vše dostávají štěňata v bio-kvalitě. Hovězí maso, mléko, med, vajíčka, domácí jogurt i domácí tvaroh. Jen drůbeží maso bude Babišovo. Přesto budou štěňata naučená ke konci odchovu i na granule a to granule co nejkvalitnější, protože ne každý má dnes čas na „vaření“ pro psa. Značku jsem vybírala velmi pečlivě a protože se osvědčila, budu ji používat i pro tento vrh. Hypoalergenní superprémiové granule dostanou i domů do začátku. Naši psi budou záměrně učeni na pestrou stravu, budou mít vtištěny nejrůznější chutě, zvládnou syrové maso i rybu, ovoce a zeleninu a ani granule jim nebudou způsobovat problémy. Nebudete tak muset mít strach, že štěně něco venku ochutná a hned vás bude čekat návštěva veterináře, jak je tomu skoro pravidlem u psů naučených na granulovou monodietu. (Můžete se spolehnout, že většina peněz, které za štěně vydáte, poctivě padne do jeho stravného.) Týden dva před převzetím štěněte se domluvíme na způsobu krmení, jakým chcete pokračovat  a budou na něj případně převedena.

Je snad naprosto zřejmé, že budou v souladu s kalendářem v příslušných periodách odčervována a očkována štěněcí vakcínou. Při odběru budou mít  za sebou trojí odčervení. Na přání (nebo pro případný vývoz) budou očipována. Očipovaná štěňata automaticky získají  cestovní pas podle předpisů EU, štěňata pouze tetovaná obdrží mezinárodní očkovací průkaz.

Všechna štěňata budou označena tetováním. I když se dnes dají celé vrhy značit jen čipem, čipy jsou stále diskutovaným způsobem značení a zkušenosti nejsou jednoznačně pozitivní. Už  jsem se setkala s tím, že čip přestal být funkční a přišlo se na to v naprosto nevhodnou dobu (zkouška), nebo nebyl k nalezení. Někdy dokonce krátce po načipování vypadne. V takovém případě zůstane pes zcela bez identifikace. Funkčnost čipu se dá i zvenku ovlivnit, což může nahrávat zlodějům a spekulantům. Dalším argumentem proti je časté putování čipu umístěného v tak raném věku, proto se doporučuje  psy čipovat až kolem půl roku. Čip můžete dát kdykoliv, tetování byste přidávali jen těžko. Měli byste vědět, že pro zahraniční cesty je dnes čip povinným, proto štěňata na export jsou (navíc) čipována vždy.

 

Nevím, zda každý ze zájemců o štěně ví, že průkaz původu neobdrží při odběru štěněte. Administrativní průtahy dobu vydání PP o měsíc či dva oproti termínu odběru protahují. Je hezkým zvykem navštívit štěně v jeho novém domově a při předání zkontrolovat, jak soužití s novou smečkou dopadlo. S loňskými štěňátky jsme to tak udělali a byla to moc milá setkání. Pokud nevyjde osobní předání, bude  průkaz majitelům zaslán doporučeně.

Zálohy na štěně brát nebudu. Dávám Vám svou důvěru. Já jsem při koupi svých hovawartů také zálohy nedávala, ani po mně nebyly vyžadovány a snažím se postupovat stejně.  Je jistě pravda, že rezervace štěňata blokuje a ta falešná tak může zabránit jejich včasnému prodeji. Ale člověk, který si takto nezodpovědně štěně zamluvil, by nebyl, tak jako tak, dobrým pánem. Cenově se snažím držet na českém podprůměru. Nenavyšuji ceny kvůli třídě chovnosti, ani do nich nepromítám „luxus“, který našim štěňatům ráda a dobrovolně z vlastní vůle, přesvědčení a potěšení dopřávám. Pejsci jsou, jak je zvykem, levnější než psí holčička.

Proč hovawarta? Psa, nebo fenu?

Vím, že v současné krizové době se nejlépe prodávají fenečky. Jsou na ně celé pořadníky, každý tak nějak předpokládá, že fenka se vychovává snadněji a je klidnější než pes (a zdaleka to nemusí být pravda, protože to záleží na povaze daného jedince). Jenže – do těžkých dob se rodí hlavně kluci. Obránci a strážci, ti jsou také potřeba. S hovawartem v domě se vám těžko stane, že zatímco vy spíte, po domě či bytě se vám procházejí zloději. Význam hovawarta, jakožto psa speciálně vyšlechtěného na obranu a hlídání domova, stále roste a bohužel se obávám, že tento trend se s pádem ekonomiky ještě zvýší. Procento lidí, kteří si musí opatřit prostředky k životu za každou cenu se rok od roku zvyšuje a drzost a beztrestnost zlodějů je čím dál nevídanější. Bydlím na kraji vsi, po nocích jsem s dětma zůstávala sama, nikde bych se nikoho nedovolala a byl to hlavní důvod, proč volba rodinného psa padla na hovíka. A po svých zkušenostech nedám na hovawarta dopustit. Zbytečně neštěká, neloví zvířata, neutíká, drží se svého teritoria, nerozhoduje se zbrkle, v případě střetu s nežádoucí osobou je vám skutečně platným bodyguardem. Pes je pro tuto roli výrazně lepší než fenka. Protože jsem měla jak psa, tak feny, musím Bertovi přiznat prvenství. Ten dokázal podezřelé individum zastrašit i samotným vzhledem, psí holky budí dojem snadného přátelství. Hovawart je v hlídání z mého pohledu mnohem lepší, než německý ovčák, protože je samostatnější, stejně jako většina molosů, v rozhodování. Vždy upřednostní zastrašení a znehybnění před pokousáním, doslova přemýšlí, jak si s vetřelcem poradit co nejefektivněji. S platným hlídačem se doma a nejenom cítíte mnohem lépe. Auto s hovawartem vám asi těžko ukradnou. Večerní procházky už nejsou tabu, když máte doprovodného psa hovawarta. S psíma holkama můžu s naprostým klidem vyrážet sama do lesů na houby i borůvky. Hovík pustí vetřelce do svého teritoria. Nemůžete však počítat s tím, že vás stejně lehce pustí i ven. Počítejte, že při absenci pána si na něj budete muset chtě-nechtě počkat.

 

Závěrem

Přestože většina hovíků dnes plní roli společenského psa, a svojí oddanou povahou a krásným vzhledem ji plní na jedničku, nikdy nezapomínejte, že ve svém srdci má na prvním místě ochranu svých lidí a jejich majetku. (Nedoporučuji vám testovat hovawarta z nemístné zvědavosti, či legrace, zda opravdu hlídá. )

Nechci považovat naše mrňata za zboží.  Jejich opravdová cena spočívá v něčem úplně jiném, než jsou peníze. Proto pro Vás vyrábím rozsáhlé galerie, abyste viděli, jak si naše štěňata vedou, jak rostou a přibývají, jak jsou zdravá, veselá, hravá a zaměstnaná. Ale je ještě lepší možnost – přijeďte se podívat, jen co opustí porodní bednu! Ukáži vám nejenom štěňata, ale i obě psí dámy. Můžete se zeptat na to, co zajímá Vás. Jakmile vyběhnou z porodní bedny, můžete se sami seznámit s našimi malými charaktery. (Neberte si drahý společenský oděv. Nejsou oddělena od lidí.)

Rádi Vás uvítáme! (A Czaira s Dixie rozhodně také!)

P.S. Hm, nenapsala jsem, že každý majitel psa obdrží se štěnětem i malou výbavu do začátku. Ale, prosím vás, kvůli tomu si štěně rozhodně nekupujte!!! Nebo vás Czakira kousne!